Jen tak být!

Moje milé ženy, na blog nepíšu moc často, ale když už něco napíšu a pošlu vám to, tak víte, že to určitě bude stát za přečtení. 
ROZVOLŇOVÁNÍ se mě dotklo náramně. Příliv teplejšího počasí a slunce na tváři na mě mělo blahodárný vliv. Zvedl se zájem o kurzy líčení a poradenství, ale hlavně se rozvolňování projevilo i na osobní rovině.

Na Den matek mi totiž partner oznámil, že je konec a odchází. Tohle rozvolnění jsem teda vůbec nečekala. Důvody byly všelijaké, ale hlavně ten, že jsem se tou matkou za rok půl, co jsme byli spolu, prostě nestala. Načasování bylo dechberoucí! To nemohl vymyslet líp!

Naučené emoce spustily doslova horskou dráhu a několik dní jsem se zmítala mezi pláčem a smíchem jako bláznivá. Pak přišel vztek a uzavřela to lítost s vyrovnáním.

Hlavou mi začalo běžet, co budu dělat? Kdo z nás opustí byt? To vymazlený hnízdo skoro na zámku. Zase se se mám stěhovat? Néé! Byl to naprostej úlet.

Po týdnu už bylo jasné, že já zůstávám. Výzvou bylo potkávat se v bytě následujících 21 dní. To nemůžu přežít? Podívala jsem se do sebe a do svého nitra na to co by mi udělalo nejlíp. Rozhodla jsem se, že když už má nějaká etapa skončit, že využiju tuhle smutnou náladu a na několik dní se odstěhuju k tatínkovi a vyklidím skříně s oblečením po mamince. Do teď ani jeden z nás na to neměl koule. Letělo asi 30 pytlů s věcma nashromážděnýma za desítky let maminčina života.

Bylo to naprosto očišťující. Nejen, že se dům nadechl a osvěžil od těžké energie, ale s tatínkem jsme si uvědomili, že jsme JÍ konečně nechali odejít. Po večerech jsem spolu strávili nejednu plodnou chvilku při povídání o životě. Zavzpomínali jsme na dobré i zlé časy. Vlastně to bylo boží!

Další náhodou bylo, že mi zrovna v tomto období cinkla na mobilu pozvánka na třídenní pobyt v Živé vodě od úžasné Evy Vančurové. Workshop zaměřený na bříško byl doslova transformující a to nejen pro moje bříško, ale svezla se i moje duše. Poprvé v životě jsem pochopila, čemu se říká ŽENSKÁ SÍLA. Cvičení, tanec, rituály, meditace, masáž a koupání v ledovém potoce a hlavně sdílení ženských osudů, mě naprosto uklidnilo. Nejsem v tom sama. S vděčností jsem děkovala svému tělu, jak je silné, že dokáže menstruovat a kolik toho my ženy umíme přežít a kolik dětí porodit. Vracela jsem se “domů” jako na obláčku, ale střed s realitou způsobil pád na tvrdou zem. Byt plný krabic a “jeho” přítomnost mě rozladila. Už je to naštěstí všechno pryč.

Poslední květnový den se odstěhoval a vzal si to co bylo po dohodě jeho a to doslova do poslední ponožky. Rozloučení bylo důstojné a jako z učebnice o psychologii. Odpuštění, poděkování, objetí a přání všeho dobrého.

Zaklaply dveře a já cítila klid a pár slz na tváři, které chtěly ven. Po tomhle turbulentním květnu vím, ale jedno, už nikdy nechci mít všechno pod kontrolou, protože jsou věci, který nezměním.

Důležité je, naučit se JEN TAK BÝT! 

Radostný červen Vám všem přeje Petra